R.U.DEAD?

[ MC ]

  1. Pochod na Minas Morgul
  2. U.R.DEAD
  3. Výkřik z hor
  4. Útok na Osgiliath
  5. Pod zemí
  6. Mraky
  7. Závrať
  8. Soumrak

Sestava: Poly - kytara, tenor
Marek Loučka - basová kytara
Black Drum - bicí

Nahráno: 12.-14.10. 992 ve studiu CS Sound Jalovec, Brno
Zvuk & mix: Lukáš Hvězda
Hudba & texty: INSANIA
Vydáno: vlastním nákladem, 992

Po rozpadu SKIMMED Poly obnovuje Insanii v nové sestavě, která se hudebně orientuje spíše na mystiku (J.R.R. Tolkien). S tím je spojeno i zvolnění tempa. Insanii, která se nyní už nebojí vstřebávat jiné hudební vlivy, čeká barevnější vývoj, než tomu bylo dosud.


Pochod na Minas Morgul

instrumentální skladba

U.R.DEAD

Když už nemáš touhu běžet krajinou a řvát Když začínáš tušit stín, když začínáš se bát Když tvý nohy nechtěj hledat cestu přes močál Když i kopce, stromy k tobě náhle promluví Když už máš cizí tvář Když tvý sny odešly spát Když je stín nad tebou Když tvůj řev umírá... U.R.DEAD Když tě řeka večer k sobě volat začíná Když se ve vzpomínkách začneš vracet do dětství Když tvý oči vidí, jak kolem čas utíká Když se noci dlouží a tvý dny se zkracují Když už máš cizí tvář Když tvý sny odešly spát Když je stín nad tebou Když tvůj řev umírá... U.R.DEAD Když svůj pohled upíráš jen na zem, do listí Když už nezávidíš ptákům odlétajícím Když je doba zlá a ty se schovat zalejzáš Když už Minas Morgul po tvý duši nedychtí Když už máš cizí tvář Když tvý sny odešly spát Když je stín nad tebou Když tvůj řev umírá... U.R.DEAD Mýtus Insania, Kniha II, žalm VII, verš 153-176

Výkřik z hor

Ležím ve snech, řítím se železnými sny A čekám, až bude padat Hvězda rozumu Tlukot prorokova srdce Výkřiky slepých strojů Unikám z úzkého prostoru rozumu, říkám: Psychická bolest nikdy víc Vzhůru nohama balistická podlaha Nekonečná voda, nekonečný břeh, Podél kterého jdeš blíž smrti Touto cestou jdou lidé a modlí se Točí se stále dokola v Kruhu Řvoucí melancholie sonoruje mezi kopci Lesy, stromy, řeky, nebe vibrují řevem z hor, říkají: Psychická bolest nikdy víc Vzhůru nohama balistická podlaha Nekonečná voda, nekonečný břeh, Podél kterého jdeš blíž smrti Roje vyhaslých hvězd porušují věčnost Rozplývají se v černotě, ztrácejí identitu Negaci marnosti, antilogickou vlastnost Koukáš na nebe a sleduješ, jak tvé vědomí letí Vznáší se nedotčeno pravdou rozumu A proto bude žít věčně Přichází hvězdné světlo, svobodně letí zlá tma Zrychlující čas tě žene ke konci, říkáš: Psychická bolest nikdy víc Vzhůru nohama balistická podlaha Nekonečná voda, nekonečný břeh, Podél kterého jdeš blíž smrti... to je konec. M. I., K. II, ž. II, verš 9-38

Útok na Osgiliath

instrumentální skladba

Pod zemí

Svazek květin vadne, když padá do hrobu Ztrácí světlo, ztrácí váhu, když jde vstříc osudu Uvnitř ležím já, vnímám jen napůl Ztrácím světlo, ztrácím váhu a jsem nekonečně volný Něco se děje nade mnou i pode mnou Moje fantazie teď pod zemí pracuje naplno Země chrání mé tělo jako černý sníh Moje myšlenky nedávají smysl a orgány září Uvnitř ležím já a vnímám jen napůl Ztrácím světlo, ztrácím váhu a jsem nekonečně volný S rozzuřenou tváří Bůh leží vedle mne Jako každý den ho slyším obracet se v hrobě Něco se děje nade mnou i pode mnou Moje fantazie teď pod zemí pracuje naplno Země chrání mé tělo jako černý sníh Moje myšlenky nedávají smysl a orgány září Znamení nové tmy tě nechává daleko od cíle Tam, kde tě vidím běžet opuštěnou krajinou A pomalu se snáší noc Hluboko řvou studené vodní proudy Pod zemí, na které umíráš Tam, kde tě vidím ležet a čekat V opuštěné krajině... sbohem. Svazek květin vadne, když padá do hrobu Ztrácí světlo, ztrácí váhu, když jde vstříc osudu Moje starší sestra jde spálit mé šaty a věci Oheň plane proti Měsíci Cítím, že se blíží můj čas Něco se děje nade mnou i pode mnou Moje fantazie teď pod zemí pracuje naplno Země chrání mé tělo jako černý sníh Moje myšlenky nedávají smysl a orgány září. M.I., K. II, ž. V, verš 92-122

Mraky

Mraky jsou těžké, mraky cítí svou sílu Mraky se plíží pomalu ke slunci A hnijící moře překročí břeh A světlo tu zhasne na tisíce let... Mraky jsou mohutné, mraky vládnou prostorem Mraky se vysmívají mé poděšené tváři A hnijící moře překročí břeh A světlo tu zhasne na tisíce let... Mraky pohřbívají světlo, oživují stíny Mraky slouží našemu zoufalství A hnijící moře překročí břeh A světlo tu zhasne na tisíce let... Mraky se bezhlučně ubírají svým směrem Mraky jsou předzvěstí soudného dne A hnijící moře překročí břeh A světlo tu zhasne na tisíce let... Vědomí zla pokrylo celou oblohu Ducha zla vyzývá mé slepé oči Nikdy bych nevěřil, že slunce je tak slabé, Příliš slabé, aby mohlo vzdorovat Veškeré zlo, které kdy povstalo, Se inkarnovalo do mraků...

Závrať

Plameny spalují, blíží se k mým očím Stojím na okraji kráteru a křičím Moje oči kapou do lávy, co říká život, je lež Koukám dolů na žhavé proudy Když se mi hlava náhle zatočí A necítím tělo a necítím vědomí... Odletět pryč a zapomenout všechny lži Chci letět s tebou, dovol mi zavřít oči Chci být, chci zdrhnout, chci letět s tebou Z tohoto světa odletět a odumřít jinam Jako stín chromý stoupám do svahu Krvácím, teču a brodím se kamením Moje oči kapou do lávy, co říká život, je lež Koukám dolů na žhavé proudy Když se mi hlava náhle zatočí A necítím tělo a necítím vědomí... Odletět pryč a zapomenout všechny lži Chci letět s tebou, dovol mi zavřít oči Chci být, chci zdrhnout, chci letět s tebou Z tohoto světa odletět a odumřít jinam V mém vědomí, v mém jádru, v mém hlasu, v mém řevu Něco se motá a udušený oheň chrlí kouř Má duše hoří v ohni a já se ztrácím jako sníh V mé krvi, v mém egu, všude cítím závrať Něco se motá a udušený oheň chrlí kouř Má duše hoří v ohni a já se ztrácím jako sníh V mé ruce sníh hoří Prolomím se skrz led a vzdoruji záři Moje oči kapou do lávy, co říká život, je lež Koukám dolů na žhavé proudy Když se mi hlava náhle zatočí A necítím tělo a necítím vědomí M.I., K. II, ž. III, verš 39-70

Soumrak

Zapadá slunce, ustupuje přicházející noci A na vrcholcích hor kolem brzy vzplanou ohně... Děti zahlédly padající hvězdu, daleko v kopcích umírá pastýř A starci kolem ohně zpívají dávnou píseň... Padá listí, ze země stoupá chlad Z lesů se valí tma a navždy vrací vše do minulosti... M.I., K. III, ž. XI, 254-259 Doposud nelokalizováno
Copirate © Insania official Cyber-Space Home Page 017 INSANIA
TOPlist