skrytý

Sága INSANIA aneb Kronikář vypravuje...


KAPITOLA I: Pravěk a Crossfade

„Kapela hraje už tak dlouho, že ji ještě v roce 988 stačili zakázat!"

Takhle nějak kdysi moderátor Pavel Anděl v televizi uvedl skupinu, která se letos na kraji léta dožila třiceti let existence a která navíc před pár měsíci předhodila světu své deváté studiové album. Řeč je pochopitelně o brněnské smečce INSANIA, jednom z nejoriginálnějších a v posledních letech i nejoblíbenějších tvrdě rockových seskupení na domácí scéně. Takže určitě nebude od věci připomenout si trochu jejich příběh a nahrávky...

Pravěk

Prvopočátky INSANIE nalezneme v brněnských gymnaziálních kapelách TORMENTUM a RUČNÍ BRZDA, kde se vyskytovalo několik týpků toužících zaplnit svět nebo alespoň bezprostřední okolí nejrychlejší hudbou na zeměkouli. Plány tehdy osmnáctiletých kluků těsně po maturitě v roce 987 vykrystalizovaly do seskupení v sestavě Petr „Poly“ Pálenský (kytara, zpěv), Martin „Vrba“ Vrbík (basa) a Martin „Malcev“ Maleček (bubny), která po nahlédnutí do latinského slovníku dospěla k poznání, že bude svět terorizovat pod názvem INSANIA. Brzy byla k mání nahrávka ze zkušebny a o něco později – v roce 988 – „studiové“ demo Possessed by INSANIA, obsahující čtrnáct pekelně rychlých songů na pomezí metalu a hardcore, plných textů o satanovi, smrti a podobných žánrových klišé. Kvalita skladeb ani nahrávky nebyla z dnešního pohledu žádná velká sláva, ale takhle v té době zněly prakticky všechny domácí undergroundové kapely. Fanoušci byli spokojeni.

Sága INSANIA: původní INSANIA na hřbitově v Brně - Obřanech, 988

Méně spokojena ale byla brněnská StB, které se tvorba „nesocialisticky“ znějící kapely vůbec nelíbila a mladíkům s kytarami dala jasně najevo, že buď svůj rámus ukončí, nebo můžou zapomenout na vysokoškolská studia. Protože tehdy bylo ještě těžké odhadnout, kdy se rudý absurdistán odebere na smetiště dějin, kapela se naoko stáhla, ve skutečnosti ale pokračovala dál, zatím v soukromí pro pár kámošů a s novým názvem. Tak se zrodil SKIMMED.

Uplynulo pár měsíců a režim se skutečně sesypal. Estébáci měli najednou na práci úplně jiné věci než vyhrožovat partě metalistů a pro SKIMMED se otevřela možnost znovu normálně hrát. Ještě v revolučním oparu vydávají nové demo ze zkušebny a v září 990 dokonce vinylové album New Insanity, údajně první nezávislou desku v Československu. Obal alba zdobí legendární malůvka potměšilého medvěda, který ujíždí na lyžích s ukradenou pláství medu, což dokladuje fakt, že kapela se v té době již odpoutávala od čertů a ďáblů a v její tvorbě se začal usídlovat humor. Deska se dobře chytla a kapela vyrazila na koncerty dokonce i na „západ“, což v té době byla hodně velká frajeřina.

Nová INSANIA

Netrvalo ale dlouho a SKIMMED dospěl ke konci. Sám Poly rozpad později komentoval v tom duchu, že kapele šlo především o to, hrát co nejrychleji, což v určitém bodě přestávalo dávat smysl. Pánové se tedy rozešli různými směry a osamocený Poly začal myslet na obnovení INSANIE pod původním jménem a s novou hudební náplní. My si ale ještě musíme připomenout dva projekty, které pro pozdější INSANII byly klíčově důležité.

Po epizodě s estébáky, kdy kapela neměla šanci zahrát si naživo, nastoupil Poly zhruba na rok do brněnských ROOT, kde působil pod pseudonymem Mr. Death. Byla to prý dobrá hudební škola, hlavně se tady ale setkal se svým budoucím spolubojovníkem Rosťou Mozgou alias Black Drumem. Druhým důležitým projektem byla Polyho sólová demokazeta Revolta per Chitarra z jara 992, obsahující 18 instrumentálních skladbiček, zachycujících různé nápady pro elektrickou i akustickou kytaru. V těchhle kouscích se poprvé objevila později pro INSANII tak typická melancholie a odkazy na tvorbu J. R. R. Tolkiena. Nová INSANIA se pomalu začala drát na svět...!

Sága INSANIA: leták - Autumn Mess Tour, 992 Sága INSANIA: leták - historie do 992 Sága INSANIA: leták - R.U.DEAD, 992 Sága INSANIA: leták - pohlednice z období R.U.DEAD, 992 Sága INSANIA: profil - neznámý fanzin 992 - 993 Sága INSANIA: profil - Riff Raff zine 992 - 993 Sága INSANIA: INSANIA na turné, Litvínov 993 Sága INSANIA: recenze R.U.DEAD - neznámý fanzin (část chybí), 992 Sága INSANIA: recenze R.U.DEAD - Total Fuck Zine, 992

Poté co byl bubeník Black Drum propuštěn z pekelných služeb ROOT, oslovil ho Poly a spolu začali nacvičovat nový materiál. Třetím do party se později stal baskytarista Marek Loučka a výsledkem snažení bylo nové demo R.U.DEAD?, natočené ve třech říjnových dnech roku 992. No, demo – ona vlastně nahrávka spíše odpovídala standardům nezávislého alba – vymakaný obal, originální potisk kazety a na demo mimořádně dobrý zvuk, navíc ze stejné nahrávky vzešel i třískladbový vinyl pod názvem Vertigo. Hlavní ale byla naprostá změna v muzice – zběsilou rychlost nahradila střední tempa, členitá struktura skladeb, vynikající melodické i rytmické nápady a vyzrálá instrumentace. Texty a melodie kytar i zpěvu/řevu až na dřeň prostoupila melancholie, smutek a přírodní mystika – to všechno způsobovalo u naprosto nepřipravených fans šok a kroucení hlavou – žádná jiná byť jen trochu podobná muzika v širém okolí prostě neexistovala. Sám si dobře pamatuju, jak jsem s otevřenými ústy nechápal, co se to vlastně děje...

Crossfade

Excelentní demo INSANIA podporovala prakticky nekončící koncertní šňůrou (vždy dva až tři koncerty o víkendech) a jejich živá vystoupení se brzy stala pojmem díky kvantům energie, kterou kapela prala do svých fanoušků. Na tom měl velkou zásluhu i nový baskytarista Calvera (občanským jménem Jan Krátký), jenž do kapely nastoupil někdy po natočení dema – velmi charismatický chlapík, který na pódiu působil dojmem naprostého šílence.

Takhle vybavená se INSANIA v červnu 994 vydala do studia CS Sound Jalovec, aby konečně připravila první album. Kluci na něj moc nespěchali, chtěli, aby muzika vyzrála a točilo se, až bude perfektní. Podařilo se a devítiskladbové album Crossfade (Prolínání) bez řečí patří do zlatého fondu kapely. K dokonalosti dotahuje to, co bylo předestřeno na demu, a je složené napůl z nových skladeb a napůl ze starších songů, nově zaranžovaných a opatřených různými vychytávkami. Navíc si kapela na desku přivedla několik netypických hostů, z nichž jednoznačně nejvíc šokoval dětský pěvecký sbor Rosa z jedné brněnské základky, kde děti před nahráváním svůj part nacvičovaly během hodin hudební výchovy. Poměrně netradiční byl i výpravný mnohastránkový booklet k albu s titulní fotkou prastarého stromu, který překrývá čárový kód. Tenhle motiv předznamenává název alba a vlastně i tehdejší životní filozofii kapely – útěk do přírody a fantaskních světů se prolíná s realitou supermoderní doby.

Sága INSANIA: promo fotky, 994 Sága INSANIA: leták, 994 Sága INSANIA: leták, 994 Sága INSANIA: pohlednice Crossfade,994 Sága INSANIA: pohlednice / leták - Crossfade, 994 Sága INSANIA: dopisní papír, 994 Sága INSANIA: samolepka Crossfade,994 Sága INSANIA: recenze Metal Hammer, 994 - 995 Sága INSANIA: rozhovor - Bang, 994 Sága INSANIA: rozhovor - Malárie (nebo Epideie) zine, 994 Sága INSANIA: rozhovor - Spark, 994

Slovy popisovat jednotlivé skladby není jednoduché (což platí u hudby obecně), daleko jednodušší je si desku pustit. Shrňme to alespoň tak, že větší část skladeb na „Crossfade“ se nese v duchu melancholie, emocí a smutku, naopak několik dalších písní je spíše svižných, hardcorových nebo metalových. K nejlepším položkám patří určitě úvodní manifest „Zimní varování“, který je spolu s „U.R.DEAD“ dodnes součástí koncertů INSANIE. Za naprostý vrchol desky považuji rozložitý hymnus „Vertigo“, těsně následovaný skladbou „Good Night“, kde Poly i Calvera vyřvávají s takovým zoufalstvím v hlase, až mrazí. Nezapomenutelný je i opus „The Changing of the Guard“, vyprávějící o jakémsi městě, na které útočí kolonie slizu. Tu mezihru, kde se zběsile střídají divoké rytmy a do ní křičí zoufalí bojovníci a mlaská onen neviditelný hnus, tu prostě musíte slyšet! Naopak obešel bych se bez předlouhé „The Riddles In The Dark“, která zřejmě měla velké ambice, ale v určitých pasážích působí trochu hluše. To je za mě jediné negativum desky, i když nutno vzpomenout, že některé posluchače ve své době iritovaly v nahrávce hodně vytažené bubny.

Na závěr vzpomínek na Crossfade bychom ještě neměli zapomenout na CULT INSANIA – v užším smyslu fanklub kapely, v širším pojetí volné společenství lidí, kteří se kolem kapely motali a měli s ní něco společného. Z bran Cultu se do světa v masivních kadencích šířily propagační materiály stylizované stejně jako muzika a texty – plné přírody, mystiky, odkazů na Pána prstenů a poťouchlého humoru. Číst si ty staré letáky, profily nebo rozhovory je pro mne i dnes vyložená radost a vřele je všem doporučuji, pokud se k nim skrze nánosy prachu a desetiletí ještě dostanete.

Sága INSANIA: koncert Turnov - červen 995 Sága INSANIA: koncert Turnov - červen 995 Sága INSANIA: koncert Turnov - červen 995 Sága INSANIA: koncert Turnov - červen 995 Sága INSANIA: koncert Turnov - červen 995 Sága INSANIA: koncert Turnov - červen 995 Sága INSANIA: koncert Turnov - červen 995 Sága INSANIA: koncert Turnov - červen 995 Sága INSANIA: koncert Turnov - červen 995


KAPITOLA II: God Is Insane …Join Him!

„Já se obávám, že ten underground je v našem případě spíš z nouze ctnost. Když už nemůžeme hrát na těch stadiónech, tak budeme aspoň kultovní kapela!“

Prostě jsem si nemohl pomoct a musel jsem druhý díl povídání o INSANII uvést touhle vtipnou hláškou basáka Calvery z rozhovoru pro dávno neexistující časopis Big Beng! Ona totiž uvozuje dvě poměrně důležité věci – jednak, že INSANIA už v polovině devadesátých let nabyla skutečně kultovního statutu, za druhé, že pánové z kapely tenhle statut nebrali nijak vážně a stříleli si ze všeho okolo sebe. Fantazie opravdu nebrala konce a INSANIA třeba byla určitě jedinou skupinou, která si vytvořila vlastní kalendář – prostě roky začala psát bez první číslice a nazývala to „krajovým letopočtem“. Nebo své texty v bookletech stylizovala jako citace z jakési „svaté knihy insaniovského kultu“. Navíc se různé srandičky, absurdity a nadsázka začaly stále více objevovat v textech i v muzice a INSANIA začala poodhalovat novou tvář...

Caught Red-Handed

Tu měli uctívači CULTU INSANIA poprvé možnost spatřit na sedmipalcovém vinylu Caught Red-Handed (Chyceni při činu), který kapela nahrála 1. dubna 995. Původně prý muzikanti chtěli hlavně vyzkoušet nové studio a zkusmo natočili nové písničky, došlo ale k jejich vydání a to hned šesti undegroundovými labely, které si rovnou rozebraly náklad a daly ho do distribuce. EP-čko světu předhodilo čtyři songy, které se dost výrazně lišily od materiálu na demu a na Crossfade. Ubyla melancholie, smutek a tklivé melodie a vystřídala je více ostrá, rytmická muzika a texty s výraznou porcí nadsázky. Změna to byla skutečně dost velká a frontman Poly ji vtipně uvedl tak, že to prostě vysvětlil textem v první skladbě „This Time“. Druhá „To B. At C.“ je rychlý core/funky kvapík o prapodivném snu s projížďkou na mořských vlnách, „Věř nám“ se nejvíc vrací ke starým abstraktním tématům a „Damn Us With Love“ je vzkaz, že, kdo novou INSANII nevydýchá a prokleje, ať to alespoň udělá s láskou. No dokonalý cirkus! Hudebně sice kapela v té době sama sebe označovala jako hardcore, ale podle mě jediný správný výraz zní – crossover. Podobně jako třeba jejich časoví souputníci WALTARI i kluci z INSANIE jednoduše posbírali nápady ze všech koutů hudebního spektra, aby to pak jako pejsek s kočičkou naházeli do jednoho hrnce, uvařili a – světe, div se – ono to výsledně drží pohromadě a navíc moc dobře chutná!

Sága INSANIA: článek ke Caught Red-Handed - Whiplash, 995

Bůh zešílel... následujte ho!

V roce 996 měla INSANIA připravený materiál pro druhé studiové album. Vydala ho u undegroundové firmičky Taga, kterou vedl metalový harcovník Mirek Kovář (lídr blackové kapely DAI) a dostalo název God Is Insane …Join Him!. Povahu muziky na něm jsme nadnesli už u EP, charakterizovat ho ale můžeme také jako „crossover stokrát jinak“. Skutečně – kromě už výše jmenovaných skladeb, které vlastně druhé album zahajují, INSANIA na God Is Insane …Join Him! nabízí bluesový pochod vyprahlou pouští („Don't Promise Rain“), funky/corové svědectví o drzém počítači s mezihrou v neexistujícím jazyce („Nucelar Messiah, Save Our Souls!“), nervní monolog bestie, která se úplně zcvokla („Melancholic Beast“), hold verneovkám („Snigger“) nebo písničku k táboráku („Pro rybí oko“). To vše v crossoverové chumelenici, vycházející z HC a metalu. Papírovým a asi i skutečným vrcholem alba je skladba „Ummmad!“, kde se INSANIA vrací do melancholie, ale i ta je skrz naskrz prostoupena šílenstvím, přičemž do tohoto guláše kapela v refrénu znovu zatahuje dětský sbor. No řekněte, dá se něčemu takovému odolat?

Sága INSANIA: leták - God Is Insane, 996 Sága INSANIA: leták - God Is Insane, 996 Sága INSANIA: leták, 996

Na bookletu cédéčka si INSANIA znovu dala mimořádně záležet – koláže na stránkách navozují atmosféru dětství, dobrodružství a mizejících vzpomínek, obal samotný zdobí kresba labyrintu, která je i natištěna na plexisklové krabičce. Texty jsou stejně jako minule česky i anglicky, přičemž angličtina převažuje a vzhledem k tomu, že Poly jazyk Shakespearův vystudoval, jsou i z formálního hlediska na vysoké úrovni a nejedná se o pouhé fráze ze slovníku, jak to tehdy bylo v domácím metalu zvykem. Jediné, co mně osobně na God Is Insane …Join Him! moc nesedí, je zařazení závěrečné skladby „Dusk“, vykopávky z dema R.U.DEAD?, kterou kluci natočili znovu, protože se jim na demu moc nezdála (mně se tam naopak líbila víc).

Mystérium INSANIA

Album „pro všechny blázny“ bylo pokřtěno v brněnské Musilce, která byla dlouhou dobu jakousi domovskou scénou INSANIE. Na pódiu se s kapelou objevil i zmíněný dětský sbor Rosa a večerním Brnem se prý tehdy nesly kromě muziky i divoké emoce některých rodičů, kterým se účast jejich ratolestí na crossoverovém představení moc nelíbila. V roce 996 ale INSANIA dává dohromady ještě jeden výtvor. Protože měla na skladě několik na koleně dělaných videoklipů, které nebylo jak dopravit k fanouškům (televize nebyla ochotna je pustit a internet byl v zavinovačce), dala kapela dohromady videokazetu. Hodinové dílo se jmenuje Poodhalení mysteria INSANIA a je to skutečně pozoruhodný materiál – kromě klipů („Zimní varování“, „Věř nám“) a záznamů z koncertů se na pásce objevuje dětský sbor, psychiatr, Gandalf, fanoušci a různé další postavičky, které někdy prošly branami CULTU INSANIA. A nakonec samozřejmě znovu psychiatr s ne moc optimistickými vyhlídkami na duševní zdraví kapely. Zašlé časy si můžete oživit i vy, před nějakou dobu kapela „Poodhalení“ pověsila na Youtube.


KAPITOLA III: Virtu-ritual

„Provedli jsme takový utajený konkurs, kde jsme zvali anonymně různé baskytaristy. Oni nevěděli, že ta nabídka je od INSANIE. Šli na konkurs na pozvání kohosi, koho ani pořádně neznali, netušili o co jde. A tak jsme to také chtěli! Nakonec jsme měli asi pět tipů, ze kterých vzešel Klíma, který nám vyhovoval jak lidsky, tak i hudebně. Je to dobrý muzikant a navíc se ukázalo, že je to přímý potomek Ladislava Klímy, autora románu Utrpení knížete Sternenhocha, což je náš kultovní román, a bylo rozhodnuto!“

Metal Breath č. 42 (1/99)

Jak napovídá úvod, léto 996 se u INSANIE neslo ve znamení hledání nového baskytaristy. Calvera v kapele skončil a pro fanoušky a asi i pro kapelu samu to byla dost velká rána. Zřejmě šlo o naprosto přátelský odchod, přesné okolnosti ale dobové tiskoviny neuvádějí – kapela se vyjádřila jen v tom smyslu, že Calvera je Mexičan, vypršelo mu povolení k pobytu a cizinecká policie ho vyhostila zpět do země kaktusů. Z následného konkursu, který nám výše zprostředkovává dobový fanzin Metal Breath, vzešel pro INSANII nový basák, jistý Radovan Kříž, kterého ale svět za branami CULTU INSANIA zná jen a pouze jako Klímu. Ten se v kapele rychle zabydlel a brzy se objevil i v roztomilém klipu ke skladbě „Snigger“, který střídá sekvence z prastarých dobrodružných filmů s grafikou desky God Is Insane …Join Him! a záběry na hrající kapelu. Především se ale chystal nový materiál.

Legální pirát

Ten se mezi lidmi objevil v roce 997. Jak to tehdy u INSANIE bylo zvykem, před vydáním nového alba fanoušky nakrmila sedmipalcákem s několika čerstvými skladbami, v jejich prvotní, řekněme syrovější podobě. Tentokrát byl vinyl oblečen do obalu s propíchanými voodoo figurkami s hvězdnou oblohou na pozadí a nesl název Woodoo Astrology (Legal Pirate Edition) s podtitulem „Legal Pirate Edition“. Předznamenával, že nové písničky se ponesou opět v trochu jiném duchu – prostor tentokrát dostaly vesmír, šamanismus, kyberpunk, virtuální realita a všerůzná mystika, která to všechno spojovala dohromady. Do drážek desky jsou zaznamenány čtyři skladby, míchající přesně to, co jsme si vyjmenovali – tak třeba „My Astral Brothers“ v rychlém kvapíku prosyceném houpavým rytmem vypráví o jakémsi mimozemci, kterého posádka jeho lodi asi omylem vyklopila na zeměkouli a on zoufale čeká, až pro něj zase přiletí. Druhá „Hush Now – Sunny Night“, rovněž zahalená do vesmírných reálií, je šamanská až do morku kostí, další „Pray On My Side“ na to jde zase z trochu jiného úhlu a opěvuje například „světlušky, astronauty letních nocí“. Čtvrtá – vlastně třetí v pořadí – „...Then We Say: Die“ je naproti tomu klasický rychlý hardcorový protestsong proti konformismu a bačkorové kultuře. EP-čko se alespoň podle mých uší opravdu povedlo, až jsem si říkal, jestli INSANIA před vydáním alba nevystřílela nejlepší náboje. Naštěstí tomu tak ani zdaleka nebylo.

Sága INSANIA: leták, 997 Sága INSANIA: leták, 997 Sága INSANIA: leták - kazeta Woodoo Astrology, 998

Virtu-ritual

V létě následujícího roku se kapela nastěhovala do žirovnického studia Hacienda, aby tam spáchala své třetí album – Virtu-ritual. Deska měla původně vyjít opět u Taga Records, ale protože měla firma nějaké problémy, přistála kapela nakonec u brněnských Indies. Album obsahuje nakonec celých 15 položek o hracím čase 47:20 a už tradičně rozvíjí to, co bylo předestřeno předtím na sedmipalci. A protože je Virtu-ritual od INSANIE moje vůbec nejoblíbenější album, bude to tentokrát samá chvála. Desku zahajuje i uzavírá „Ukolébavka“ – v podstatě intro/outro, kde Polyho kytara podkresluje zpěv šestileté Aničky Zajíčkové, kterou si tentokrát INSANIA vybrala místo dětského sboru. Zaangažovala ji i do skladby „Ze tmy k ohňům“, rychlé vypalovačky plné vesmírné mystiky, kde v naprosto našláplém refrénu zpívají Poly i Anička unisono za parádního hromobití Black Drumových bubnů. Zmíněnými atributy – mystikou, kosmem, ale taky kybernetickým světem – je deska prosycená skrz na skrz. K mání je tak třeba legrácka s dominantní funky basou „Kometa je klíč“, zadumaná „Counting Stars“, která nejdřív líně deklamuje a vzápětí vybuchne do mystického ohňostroje, nebo svižná úvodovka „I.C.U.“, pomyslný vítěz soutěže o největší množství odezpívaného textu za krátký časový okamžik. Kapela si na Virtu-ritual střihla i dvě „nerockové skladby“ – dobýváním Nového světa načichlou „Hardcoremos Latinos“ a jazzovou „cOSA nostra“, kde si INSANIA neodpustila bezeslovný komentář k praktikám jisté organizace na ochranu autorských práv.

Sága INSANIA: leták - před Virtu-ritual, 998 Sága INSANIA: leták, 998 Sága INSANIA: leták, 998 Sága INSANIA: leták, 999 Sága INSANIA: leták Virtu-ritual, 998 Sága INSANIA: leták Virtu-ritual, 998 Sága INSANIA: Brno, Musilka, 998 Sága INSANIA: INSANIA v lese, 997

Vrcholné číslo na desce tentokrát opravdu těžko vybírat, ale papírově by to asi mohly být dvě skladby, které jsme ještě nezmínili. První z nich je odlehčená „Černá magie je fajn“, v níž jednak INSANIA použila stejnou pasáž v neexistujícím jazyce jako na minulé desce a za druhé se v ní poprvé objevuje Joe, pitoreskní postavička, která INSANII v textech provází až dodnes a provádí přitom vždycky nějaké lotroviny. Druhou vlajkovou lodí „Virtu-ritualu“ je skladba „Máj“, dokonalé „zprznění“ klasiky Karla Hynka Máchy, ke kterému navíc kapela udělala videoklip. Natáčel se jakéhosi večera ve vstupní hale brněnské právnické fakulty, takže by možná dnes leckterý advokát nebo soudce zavzpomínal, jak onehdy při odchodu z přednášky narazil na tři hulákající podivíny, pomalované čárovými kódy. Tak až vás jednou lapnou a uvrhnou do želez, zkuste se pánů v talárech zeptat...

Milénium se blíží...

Po vydání Virtu-ritual následovala samozřejmě smršť koncertů. Mezi nejpamátnější patří opět křest v Musilce, kde vystoupila i šestiletá Anička, i když se před narvaným sálem trochu styděla a publikum jí muselo podpořit skandováním. Já osobně jsem z tohohle turné viděl asi tři koncerty a v mlhách vzpomínek se mi objevuje i pár veselých situací – nejvtipnější byla liberecká Česká beseda, kde těsně pod pódium byly přiraženy stoly obsazené místními ochmelky, které nějaká kapela absolutně nezajímala, tupě čučeli do půllitrů a směrem na pódium posílali oblaka startkového kouře. Až za nimi pak bylo místo pro nešťastníky, kteří přišli na nějakou INSANII.:-) Vzpomínám si taky na naši výpravu za zatměním Slunce kamsi do Lotrinska, kdy se nám na cestu výborně hodila skladba „Eclipse“ z Virtu-ritual.

V roce 999 podzemní label Redblack (budoucí stáj INSANIE) připravila kompilaci coververzí na počest kultovním MASTER'S HAMMER. Naši hrdinové pro tuto příležitost nachystali štormovský song „Já mizérií osudu jsem pronásledován“ a zpracovali ho ve stylu „Salašári symfonika orchestrula“. Zasvěcení dozajista poznají inspirační zdroj...


KAPITOLA IV: Recycling & Live in Seattle

„Ani v downtownu – centru města s mrakodrapy, nebylo vidět žádného yuppie, žádné džejáry v oblecích a brzy jsme si zvykli na to, že si nás nikdo nevšímá. Jen Poly, který 24 hodin denně natáčel kamerou vše, co mu přišlo před objektiv, byl středem pozornosti. Nás samotné ke konci výletu jeho donekonečna se opakující otázky a natáčení našich odpovědí dohánělo k zuřivosti.“

Klíma – Kronikář

Vzhůru přes oceán...

Krátce před koncem milénia bylo u INSANIE hodně rušno. Na začátku roku 999 se totiž kapela chystala na turné do Spojených států. Zpočátku se dost rozhodovala, návštěva hamburgerového ráje nebylo přesně to, z čeho by se pánové v noci odkopávali, nakonec se ale jelo. Šnůra měla původně čítat koncerty po celém západním pobřeží USA, nakonec se ale plány smrskly na Seattle a okolí. Kapela v Americe pobyla tři týdny a Klíma i Poly z dobrodružné cesty sepsali obsáhlé reportáže, ze kterých se dozvíme třeba, že: 1) „inteligentní“ letištní zřízenci stačili už při cestě tam rozflákat Klímovu basu; 2) kapela se nachomýtla k přestřelce policajtů s jakýmsi magorem; 3) hostitelé INSANII zavezli k hrobu Jimi Hendrixe nebo na místo zvané A Sound Garden, podle kterého se pojmenovala jistá místní kapela; 4) ze Seattlu si kapela udělala výlet do San Francisca a absolvovala propršené výlety k oceánu a pod obří sekvoje. A tak dále a tak dále. K Polyho spisku otištěnému v časopise Big Beng! (č. 20/999) se už dostanete asi těžko, ale Klímovo svědectví naleznete v bookletu CD Recycling & Live In Seattle nebo v sekci Fakta.

Sága INSANIA: INSANIA v USA, u Pacifiku, 000 Sága INSANIA: INSANIA v USA, v sekvojovém parku, 000 Sága INSANIA: Big Beng 20, 999 Sága INSANIA: Big Beng 20, 999

Asi se nečekalo, že INSANIA ve městě, kde tehdy prý bylo 150 klubů a 400 kapel, udělá nějakou zvláštní díru do světa, přesto byly březnové koncerty spolu s místními UNKLE BETTY zajímavou zkušeností. Navíc se některé z koncertů nahrávaly a záznam posloužil jako základ pro nové, neřadové cédéčko. V Seattlu se INSANIA dokonce spřáhla se zvukařem Petem Blasim a výsledkem jejich spolupráce byly dvě nové skladby („Growing Pressure“ a „Blue Silent Spell“), rychle nacvičené přímo na místě a nahrané ve studiu NAF. „Big Pete“ je člověk, který stál za ranými nahrávkami SOUNDGARDEN a ALICE IN CHAINS, a zřejmě také sympatický chlapík, protože za zvučení ve studiu si prý kapele řekl jenom o pizzu k večeři...

Ještě před odjezdem do USA bylo domluveno, že INSANIA v Americe pořídí videozáznam, který se pak sestříhá pro televizi. Poly proto vyrážel do Ameriky připraven jako perfektně vybavený japonský turista a natáčel vše, co se šustlo. Výsledný dokument je dnes pravděpodobně nesehnatelný, ale kapela na svých stránkách slíbila, že se ho pokusí splašit a hodit na internet. Tak držme palce!

Recyklace

V září 999 vyrazila INSANIA znovu do žirovnické Haciendy. V kapse měla záznam z amerických koncertů a dvě nové věci nahrané ve studiu v Seattlu, protože ale na připravovaném cédéčku zbýval ještě dostatek místa, vrátila se do historie a znovu nahrála – neboli zrecyklovala – pět skladeb z desky Crossfade. Ty dostaly nový zvukový kabát a aranže, jsou skvělé odpíchnuté a obohacené o různé zvuky a pazvuky. „U.R.DEAD“ a „Vertigo“ jsou oproti původním verzím o něco zjednodušené, „Sonic Mess“ a „Zimní varování“ se změnily o něco méně, i když i ony dostaly nový kabát a našláplejší dynamiku. Naprosto překopaná je pak „Under Ground“, která je ponovu vyklidněnou, až „chill-outovou“ záležitostí.

Aristokracie nových vyděděnců

Přišel rok 000. Konec světa nenastal, mimozemští vetřelci nepřiletěli a počítače se nevzbouřili proti lidstvu, takže svět i INSANIA mohly klapat dál. 1. ledna 000 kapela vydala „Manifest Aristokracie nových vyděděnců“. Šlo v podstatě o prohlášení k dobovém stavu kultury a odmítnutí stádnosti. Termín „Aristokracie nových vyděděnců“ si navíc kapela vetkla i do názvu, aby se odlišila od speedmetalové INSANIE, která se začala do hudebního prostoru ozývat odkudsi ze Švédska. Několik let se tedy kapela oficiálně titulovala jako „INSANIA & The Aristocracy of New Outlaws“, i když se všeobecně dál používal klasický jednoslovný název.

Kytary a počítače ruku v ruce...

V roce s dvojkou a třemi nulami vyšlo u firmy Miloše Doležala CBR slibované cédéčko. Nese název Recycling & Live In Seattle a je stylově zabaleno do digipacku z recyklovaného kartonu. Navíc přední stranu zdobí symbol „recyklovaného“ pentagramu, který se stal jakousi trvalejší poznávací značkou kapely.

Úvod cédéčka zařizuje zelektronizovaný skřek – přivítání Aristokracie nových vyděděnců. Následuje pět recyklovaných skladeb z Crossfade, devět živých songů z druhé a třetí desky a dvě nové skladby z amerického studia. Aby však kompakt byl naplněn až po okraj, přihodila INSANIA na cédéčko tři remixy svých skladeb, o které se postarali undegroundoví DJ-ové. „Black Magick Deep House Mix“ má na svědomí jistý Onehalph a jde spíš o vlastní dílo stvořené volně na motivy Insanie, druhý tvůrce – Frenzy – zmixoval „U. R. Dead“ do strašidelné elektroniky, která by výborně sedla do nějaké cyberpunkové animárny typu Sin City. Nejvtipnější je pak třetí remix – Desert Storm pomocí krabiček a mačkátek vytvořil fantastický bordeloidní výplach pod názvem „INSANIA“ (cover skladby „Sonic Mess“).

Celý tenhle projekt – propojení dvou undergroundových scén – kytarové a elektronické – u jehož zrodu stál už jmenovaný Frenzy, vlastně vyplivl celých šestnáct remixů skladeb INSANIE od různých DJs. Aby nepřišly nazmar, byly v zimě 001 vydány na cédéčku jako příloha časopisu Tamto a vyšly pod názvem Tamto remixuje Insanii. Předělávaly se skladby z alb Crossfade a Virtu-ritual a nejvíce se dýdžejům asi pozdávala „Černá magie je fajn“, protože je na cédéčku zremixovaná hned čtyřikrát. Křest časopisu a cédéčka se odehrál 14. března 001 v pražském Futuru. A pak už se netrpělivě hledělo k branám CULTU INSANIA, kdy se z nich vynoří nové studiové album...


KAPITOLA V: Trans-Mystic Anarchy

„Při jejich poslechu jsem měl opravdu pocit, že jsem v předsametových osmdesátých letech a pan Janeček objevil dva mladé a neklidné zpěváky.“

Jaroslav Špulák o skladbách „S námi proti nám“ a „Matka Tereza & Faust“, Big Beng! č. 2/002

Úsvit nové INSANIE

Ne, nebojte se, na desce, o které si teď budeme povídat, se INSANIA nevydala cestou kolotočářského popu. Jen mi při pročítání dobových rozhovorů padla do oka tahle glosa Jardy Špuláka – absurdní příměr, jenž se ale do štítu kapely, která si se vším absurdním s potěšením pohrává, výborně hodí. Ona vlastně čtvrtá deska INSANIE odstartovala její – dá se říct – novou éru, stojící hodně právě na ironii, absurditě, spojování neslučitelného a rýpání do různých dogmat.

V létě 001 se Poly, Klíma a Black Drum znovu odebrali do Haciendy, studia Miloše Dodo Doležala, aby tam navázali na svou předchozí desku „Virtu-ritual“. Vzhledem k tomu, že tentokrát poprvé albu nepředcházel sedmipalcák s novými písničkami (něco naznačily jen dva songy z Recycling & Live In Seattle), visel mezi fanoušky kapely poměrně velký otazník, co se vlastně tentokrát bude dít. Odpovědí se nakonec stalo album, které je – řekněme – „přechodové“. Částečně ještě mystické a vesmírné, také už ale v novém duchu, kterého se kapela víceméně drží dodnes. A jestliže si někdo klade otázku, kde se INSANIA začala měnit na tu současnou nekompromisní, jízlivou a jedovatou hydru, odpověď zní – tady, na albu Trans-Mystic Anarchy!

Trans-mystická anarchie

Nové poměry se ohlašují hned na začátku s první skladbou „Hell Knows Who We Are“, na tehdejší INSANII neobvykle přímočarou a údernou věcí s textem šlehajícím jako bič. Dalším kusem v duchu „nového řádu“ je hitovka „Rouhání je pro nás evergreen“, kde kapela ve fantasticky šlapavém rytmu a za přehršle energie hlásá, že odteď se bude smát všem dogmatům, dloubat do žeber paní Nedotknutelnost a míchat vzájemně symboly, které by si to určitě vůbec nepřály. Jiná skladba – „Vražda ve staré hvězdárně“ – se nese ve stejně rozjetém a hitovém provedení, a je takovou mile strašidelnou zprávou z místa zločinu. A ještě další, rovněž kvapná „Chaos! Oheň! Žár! Bouře!“ vypráví o starém známém Joeovi a jeho poměrně divokém studentském životě.

Sága INSANIA: promo foto Trans Mystic Anarchy, 001 Sága INSANIA: promo foto Trans Mystic Anarchy, 001 Sága INSANIA: promo foto Trans Mystic Anarchy, 001

Aby to ale nevypadalo, že celá deska Trans-Mystic Anarchy je jen divokou a ironickou pěsťovkou – tyhle už zmíněné songy se vlastně pravidelně střídají se starou známou mystikou a experimentátorstvím – a představte si, ono to dokonale funguje. Tak už třeba druhá v pořadí „The Lunar Priestess And The King Of Sun“ je znovu manifestem mystiky, stejně jako výborná havraní píseň „Za nebem“, recyklovaná „Blue Silent Spell“ nebo houpavým rytmem prosycená „Aleluja“. Do skupiny experimentálních kousků můžeme zařadit třeba duet Polyho se zpěvačkou Hankou Nogolovou podložený neodolatelně vlezlým sólováním „S námi proti nám“, různorodou „Heretical Anarchy Is Perfect Therapy“ s neuvěřitelným závěrem (musíte slyšet!) nebo absurdní spojení diskorytmu s milostným textem o zabíjení „Kill Me Before I Kill You“. No a ještě víc mimo jakýkoli standard stojí poloinstrumentálka „Mother Theresa & Faust“, která mi evokuje KING DIAMOND někde na konci osmdesátých let, a bubínkovo-šamanská „Moribayassa“, kterou kapela stvořila společně s tehdy relativně čerstvým etnoseskupením TUBABU, v němž působil dávný bubeník INSANIE Martin Maleček.

Když k tomu přičteme ještě pár kratičkých hovadin pro zasmání, je evidentní, že takhle rozmáchlou desku INSANIA ještě nevydala. Zmiňme ještě výborný zvuk (album se díky Dodo Doležalovi masterovalo v Los Angeles), namakaný booklet, kde si INSANIA střílí hlavně z biblických postav a staví je do role komiksových figur, nebo Polyho textové novotvary typu „SLuna“ (v anglické verzi „SunMoon“) či „Yesternight“ (což je vlastně i název výborné závěrečné písničky). Můžeme si dokonce položit i otázku, jestli s „Trans-Mystic Anarchy“ nevytvořila INSANIA svoje nejlepší album... no, možná že i jo! Každopádně kapela nabídla fanouškům materiál, ve kterém se můžou donekonečna prohrabovat a pořád nacházet něco nového. A kdyby ani to všechno nestačilo, na cédéčko kapela přihodila ještě datový balíček s klipy, texty či fotkami – prostě obsah tehdejších webových stránek.

Pod praporem čárového kódu

Na obalu desky tentokrát dostal pořádný prostor jeden ze symbolů INSANIE – čárový kód. Ten se v grafice kapely objevoval už dávno předtím (vzpomeňme na Crossfade), někdy po Virtu-ritual jím ale kapela „zprznila“ i své vlastní logo a na coveru Trans-Mystic Anarchy kromě klasického jména můžeme najít i variantu „1N54N14“. Tahle číslíčková abeceda nabízí neomezené možnosti a tak se na různých materiálech kapely později objevily i nápisy typu „51N 15 1N“ nebo „54T4N 15 6OD“. Znalci jistě hravě rozluští…

Jak už asi vyšlo najevo z předchozích odstavců, INSANIA se počínaje čtvrtou deskou začala v textech zabývat mimo jiné i tématem anarchie. Podle očekávání to bylo s ironií a ne moc vážně, žádný zarytý áčkař by si asi třeba nedal na obal desky „anarchopentagram“, spojující symbol pouličního divočení s mystikou a magií. Shodou okolností se členové INSANIE v době po Trans-Mystic Anarchy (tedy až na podzim 003) setkali s legendárním Jello Biafrou, který byl s kapelou v kontaktu už někdy od dob SKIMMED a se kterým teď Poly spolupracoval coby překladatel.

Kompilačky kam se podíváš...

Před koncem dnešního povídání ještě ve zkratce shrňme pár kompilaček, které právě v prvních letech po miléniu oživovaly úplně nejstarší nahrávky INSANIE a spol. Nejprve v roce 001 vydala firmička Střílek Records cédéčko s nahrávkami SKIMMED a Polyho instrumentálek. O rok později stejný vydavatel z hrobu vytáhl a na jeden disk nacpal demo R.U.DEAD? + sedmipalcáky a ve stejném roce na cd-romce pod značkou Demoon Disc vyšla úplně nejstarší bordeloidní dema (Live in Polana a Possessed by INSANIA) + homevideo Poodhalení mysteria INSANIA. Všech možných kompilací, reedicí a podobně bylo za ty roky u SKIMMEDU a INSANIE ještě mnohem víc, ale všechny je vyjmenovat by znamenalo dostat se na psychiatrii dřív, než bude nezbytně nutné, proto se případně račte obsloužit sami na Discogs.com, kde najdete, troufám si říct, úplně všechno.


KAPITOLA VI: OUT

ZEMĚKRYCHLE V OHROŽENÍ! --- „NOSFERATU“, „CEFLAPOID“ A „INKARNACE SPASITELE“ ZAKLÁDAJÍ KAPELU! --- MÁME FOTKY: JOE SPATŘEN S TAJEMNÝM „EMEM“! --- Z TISKOVÉ ZPRÁVY ÚŘADU PRO OCHRANU DOGMATU: ZÁKAZ ČINNOSTI SKUPINY INSANIA! --- DALŠÍ HORKÉ NOVINKY VE VEČERNÍM VYDÁNÍ! --- ČTĚTE „OUT“!

Jak jsme si už říkali, na čtvrtém albu Trans-Mystic Anarchy INSANIA naznačila, kam se hodlá ubírat v budoucnosti. No a co minule bylo řečeno spíš tak mimochodem, tím další, páté album najednou doslova přetéká. Kapela ironizuje, nekompromisně šlehá jako bič a jedovatě se směje všemu, co se jí zdá dogmatické, pozérské nebo stádoidní. Pro posluchače současné INSANIE asi žádné velké překvapení, ale fanoušci prvních desek tehdy na začátku roku 004 koukali s otevřenou pusou a mírně lapali po dechu. Tohle že je INSANIA? Tohle jsou ti sympatičtí chlapíci? Ano, je to tak, INSANIA zase nová... a zase dobrá!

Plná hrst překvapení...

Desku OUT kapela stvořila v srpnu 003 tradičně v Haciendě. Kluci pro firmu Redblack tentokrát připravili materiál, který byl, jak už bylo řečeno, v mnoha ohledech šokující. Třeba v textech – takovou porci sžíravosti, ironie a rouhání se vůči náboženským reáliím fanoušci nečekali, i když byli od kapely zvyklí na ledacos. Navíc jsou tentokrát skoro všechna sdělení v češtině (anglicky jsou jen tři kousky) a tak texty INSANIE posluchače zasahují napřímo a s ještě větší razancí. Tu ostatně podpořil i zvuk – Poly na OUT hraje s podladěnou kytarou a songy jsou hutnější, plné přímočarého a v některých skladbách opravdu temného riffování.

Největší novinkou je ale nově přibraný nástroj – klávesy – které do už tak zatěžkané atmosféry pasírují nečekané syntetické zvuky. Tenhle nový instrument zaobstarává Maria Rosse, „víc než host“ na albu i na následných koncertech. Příchod klapek, kytarového synťáku a dalších nečekaných osvěžovadel vnáší mezi příznivce kapely další velký šok – někteří ortodoxní to dokonce nejsou schopni vydýchat a od skupiny se odvracejí. Jenže řekněte sami: je možné být ortodoxní fanoušek kapely, která se všemu ortodoxnímu směje? Trochu absurdní představa, což je ovšem, jak známo, pro INSANII vždycky tím nejvítanějším zbožím...

Outsania

Abychom u těch šoků a překvapení zůstali i dál, podívejme se na obal desky. Booklet je stylizován jako bulvární časopis – se všemi těmi křiklavými barvami, řvoucími titulky a „exkluzívními“ obrázky. Samozřejmě přesně v duchu humoru INSANIE, plného štiplavých srandiček. Takže, jestli chcete mít doma hezký barevný „společenský magazín“, u kterého ale neusnete nudou, pořiďte si OUT!

Skoro celá deska se tentokrát nese ve svižném rytmu. Otevírá ji vypalovák „It's Easy To Fall In Hate“, který se nese v podobném duchu jako úvodník z minulého alba „Hell Knows Who We Are“. Dvojka „Chceme být OUT“ rytmus pořádně zkomplikuje a v kaskádě různých přechodů nám kapela vysvětluje, jak moc je jí „blízká“ kultura průměrnosti a nevyčuhování z davu. Pak se ale zase jede v rychlejším tempu, ať už je to koloběh světa shazující „Děj se vůle tvá“, příběh z rockového klubu „Jsme na černé listině“, odhalení absurdního fórku Nejvyššího a Nejhlubšího „54T4N & 6OD“ nebo další povídání o spratku Joeovi ve skladbě „Naše krev je prokletá“. Samozřejmě i na „OUT“ najdeme různé experimenty se zvukem i náladami – „modlitbičku“ v kousku „Hosana“, opravdu neobvykle podanou rozlučkovku „Y.R.U.LIVE?“ nebo skladbu s ideou, že člověk si má být sám sobě bohem – „Shoot Your God“. Nesmíme ale zapomenout na vysloveně temné skladby – „Život je dekadentní ráj“, kde Polyho text a hlas evokují schizofrenika, který kdesi v podzemí psychatrické léčebny ve vypolštářované cele vypravuje své nemocné vize, a „Zrada“, pro mě jeden z vrcholů desky, ze kterého vyloženě kape jed a hnus. Staré zasněné časy tak na „OUT“ snad jako jediná alespoň trochu připomíná skladba „Black Moon Still Shines“.

Letíme dál

Jednu písničku jsme si nechali na konec a měli jsme k tomu důvod – k songu Letíme dál totiž partička z „Foxymon film & video“ spolu s kapelou nachystala videoklip – nejlepší co má INSANIA na skladě. Zapomeňte na Black Druma, Polyho a Klímu, tady úřadují Nosferatu, Okultní inkarnace Ježíše Krista a Mimozemský ceflapoid z Pluta. Jsou to postavičky opravdu komické – ten poslední evokuje napůl americké scifárny z padesátých let, napůl účastníky branného cvičení navlečené do pláštěnek, gumiček a igeliťáků. Video kapela dala i na desku, stejně jako „klip o klipu“, který nesmíte opomenout – uvidíte planety naložené do láhví od okurek, zeměkrychli, Black Druma / Nosferatu s upadlým uchem nebo Polyho / Spasitele chodícího po vodě (záběry z natáčení prozradí, jak se takovéhle „zázraky“ vyrábějí). No a když už jsme u těch videoklipů, k desce OUT vzniklo i video It's Easy To Fall In Hate, což je taková detektivní stopovačka v brněnských reáliích.

Jazz-Ethnic Anarchy

V podstatě v závěsu za OUT u labelu Bažina někdy na přelomu ledna/února 004 vychází „malinkaté cédéčko“, které spatřilo světlo světa proto, aby „znesnadnilo porozumět hudebnímu vývoji INSANIE“. Je to tak, nám už známé „cOSA nostra“, „Hardcoremos Latinos“ „Já mizérií osudu jsem pronásledován“ a „Moribayassa“ doplňují „Fly High To The Light“ ze sampleru „Scan Of Czech Scene“ (labely Šot a Malárie) a cover „Love vs. Loneliness“ (SUICIDAL TENDENCIES), takže každý jiný než fanatický znalec INSANIE musí mít z poslechu v hlavě slušný guláš. Moc se ale netěšte, že byste si tuhle zvláštní nahrávku pořídili – dva měsíce od avíza na stránkách kapely Bažina hlásila vyprodáno. Aby ne, když náklad činil celých 66 kusů.

Abyste ale nebyli úplně zklamáni, můžete si najít kapelu s podivným názvem CAFILERIC MORTŮRA. Je to krátkodobý projekt Klímy a jeho kámošů z brněnského podniku Podobrazy, do sestavy ale byl zapojen i Black Drum. Hudebně jde o grindovo-deathový randál, který destruuje různé výplody různých kapel, mimo jiné i SKIMMED. Že to celé nebylo tak moc vážné, poznáte podle obalu, kde se na vás usmívá pan Večerníček s maskou Hannibala Lectera. Osmiskladbou nahrávku z roku 005 najdete na Bandzone.


KAPITOLA VII: Rock'n'Freud

„Druhý den jsme s Polym zaspali, Black Drum nás budil se slovy „vstávejte lemry“. Opět jsme posnídali skvělou brazilskou kávu a pohroužili se do četby denního tisku. Black Drum vyslovil přání, že by chtěl vypadat jako Gustáv Husák, tuto image jsme mu však neschválili.“

reportáž z natáčení alba Rock'n'Freud, sepsal Klíma

No vida, jak INSANIA při nahrávání šesté desky zaváhala – mohla mít nejoriginálnějšího bubeníka v dějinách tvrdé hudby. Naštěstí kapele různých nápadů zůstalo v kapse i tak dost, takže mohla v druhé půlce října 006 v Haciendě (tentokrát tu točila naposledy) porodit další studiové album.

Útěk do Venezuely

Ještě předtím ale v kapele došlo k další personální změně – s INSANIÍ se rozloučil „víc než host“ Maria Rosse. V dobových rozhovorech to Poly vysvětloval tak, že Maria Rosse byl hodně vytížený a hudebně směřoval trošku jinam, než INSANIA potřebovala, zcela přesně ale klávesistův odchod objasnil Klíma – Maria Rosse prý byl ve skutečnosti představitelem hlavní role v jisté venezuelské telenovele a do INSANIE si jen odskočil během natáčecích prázdnin. Teď už prý ale znovu dobývá srdce divaček v povodí Orinoka. Novým mužem v INSANII se stal Petr „Tudy“ Holubář, muzikant, který předtím prošel kapelami ONSET a EBOLA JOY nebo Big Bossovým projektem EQUIRHODONT. Protože k INSANII nastoupil těsně před nahráváním, dostal už připravené klávesové party, které si ovšem ještě stačil zaranžovat a upravit podle vlastního ucha.

Stezkami podvědomí

Jako obvykle INSANIA své nové album, které spatřilo světlo světa v březnu 007, zpracovala úplně jinak, než to předchozí. Zatímco pátá deska OUT byla pěkně utržená ze řetězu, novinka se na první pohled zklidnila a jela převážně ve středním tempu. Zůstaly hutné kytary, přibyly klávesy a zvýraznil se zpěv, který byl poprvé na celé desce v češtině. Co se týká poselství alba, mimořádně nadšeni tentokrát museli být v severomoravském Příboře, protože si INSANIA na desce dala do štítu jejich rodáka, slovutného psychologa Sigmunda Freuda. Název alba byl vlastně inspirován jednou skladbou, o které si povíme později, a také vědcovým velkým studijním tématem – podvědomím – se kterým si kapela ve své lyrice čas od času pohrávala. Taky se dá říct, že se INSANIA malinko vrátila ke kořenům, protože texty jsou tentokrát trochu míň jedovaté a zase se věnují i abstraktním, někdy až mystickým tématům.

Jako takový reprezentativní kousek z desky bych vybral hned úvodní „Disneyland vyděděnců“, kde dominují vokál, riffující kytara a klávesové plochy, které zde dávají jasně najevo, že jestli dřív klapkostroj kapele sloužil spíš jako osvěžovadlo a podpůrný element, na Rock'n'Freud je k ostatním zcela rovnocenným, místy až skoro dominantním nástrojem. Tenhle model funguje v podstatě na celé desce, takže se na písničky pojďme podívat spíš podle atmosféry. Hodně se jich vrací do starších, řekněme „mystických“ časů, třeba mrazení nahánějící referát „A budiž tma!“, mámivá „Tenhle vesmír je jen náš“, synťáky narvaná „Kakofonie ohně“ nebo anglicky nazvaná a česky zpívaná „Sin Is In“, kde kapela výborně kombinuje vrstvy hlasů a různých textů jdoucích přes sebe. Z tohohle košíku songů je určitě nejzvláštnější opus „Noční motýl“, kde je INSANIA najednou skoro až progresivní kapelou, ovšem s pěkně zatěžkanou atmosférou.

Trochu jinak se valí „Pochod podsvětím“, kde jako by všichni desperáti světa ve vojenském rytmu lezli z pekelných děr. „Velký NE“ si hraje ping-pong se slovíčky a s plánem postupně poslat „do háje“ tolik lidí, až z nich nakonec bude plný sál pro koncert INSANIE. Když pak přidáme další dvě položky „Vše pod sluncem je rituál“ a „Kážem vodu pijem krev“, které operují s podobnými tématy, jaká už jsme výše nadhodili, jsme s výčtem skoro na konci. Ale ještě nám chybějí dva klíčové songy.

Sága INSANIA: promo foto Rock'n'Freud, 007 Sága INSANIA: promo foto Rock'n'Freud, 007 Sága INSANIA: promo foto Rock'n'Freud, 007

Kráska a Freud

První z nich je koncertní tutovka „Večer, kdy Freud zpíval basem“ – krátká úderka, podle které se vyvinul celý koncept alba Rock'n'Freud. Vznikl k ní i perfektní animovaný videoklip, kde jakási dívčina bloudí odosobněnou industriální městskou změtí vstříc nepěknému osudu, navíc v záři řvavě fialových nebes. Pěkně depresivní záležitost (odborně se tomuhle žánru prý říká „steampunk“), ale vtipné záblesky (jako třeba Tatra 603 s podivuhodnou espézetkou a koneckonců sama písnička) přiškrcenou náladu přece jen trochu rozfoukávají.

Zbývá nám krátká zpěvná Je mrtvá, papírově jednoduchá záležitost, která ale prý dala kapele ve studiu nejvíc zabrat. Těžko říct proč, snad tomu napomohl darebák Joe, který se objevuje v textu a zřejmě při nahrávání muzikantům z nitra podvědomí pořádně zatopil. Každopádně ke skladbě vznikl další videoklip (oba má na svědomí režisér Mitchi), ve kterém tentokrát členové INSANIE pobíhají oblečeni jako verneovsko/viktoriánští detektivové, aby se propátrali až do růžově laděného pokojíku blonďaté slečinky v červeném prádle. Jak asi vidno, šlo v tomhle vizuálu hlavně o ztvárnění kontrastu temnoty versus jásavě-naivního kýče. Umělecký záměr ale evidentně nepochopili jacísi důchodci, kteří si na natáčení stěžovali – mysleli si totiž, že se v oné osvětlené místnosti, kde video vznikalo a která po setmění zářila do ulice růžovými barvami, natáčí porno.

No a úplně poslední věc k cédéčku – určitě si nezapomeňte přehrát datovou stopu, protože ve dvou písničkách, natočených na křtu alba OUT, budete mít asi jedinou možnost vidět kapelu v sestavě s Maria Rosse (sakra, jak se tohle jméno vlastně skloňuje ?!! :/:/:/). A taky se mrkněte do sekce Fakta, kam Klíma sepsal rozsáhlý report ze studia.

Asfalt se vrací

Pořádný rozruch vzbudil obal desky, jehož hlavním motivem je zmíněná blonďatá kráska – v klidu si na „onom místě“ popíjí bublinky a pročítá bulvární časopis, zatímco za ní je v rudě zabarvené vaně naložený Freud i se svými spisy. Tenhle motiv pořádně vynikl hlavně na vinylu, který vyšel o něco později než cédéčko, tedy v roce 008. Někdy v té době se odehrával velký návrat klasických gramodesek do hudebního světa, u čehož INSANIA nemohla chybět a právě od alba „Rock'n'Freud“ už každá její další deska vyšla i jako klasické elpíčko (u firmy Magick Disk Musick). Na asfalt se později dostala i Trans-Mystic Anarchy a dokonce demo R.U.DEAD? (label Bažina). Výjimkou z tohohle módu je debut Crossfade, který vyšel na vinylu původně už v roce 994 a po letech byl znovu vydán jako určitý „doprodej“ s novým coverem, protože se někde ve skladu náhodou našly zapomenuté nosiče bez obalu.

V celém období kolem Rock'n'Freud se INSANII opravdu dařilo, nabrala řadu nových fanoušků, a dokonce je spousta takových lidí, kteří kapelu za svoji srdcovku považují právě až počínaje „Freudem“. Vydávající label Redblack mohl být spokojen, navíc, když kapela za album vyfásla i ceny – album roku 006 v metalové anketě Břitva a cenu hudebních kritiků Anděl v kategorii „hard'n'heavy“. Jo jo, z INSANIE nám vyrostla pořádně úspěšná kapela.

Bonus pro otrlé: Kolik je vlastně INSANIÍ?

Rock'n'Freud byl po delší době prvním albem, kde se kapela opět titulovala jednoslovně a nikoli jako „INSANIA & The Aristocracy of New Outlaws“. S plně českým albem se definitivně nasměrovala k domácím posluchačům a pominulo „nebezpečí“, že by si kapelu někdo v cizině pletl s jakoukoli jinou INSANIÍ. O tom, kolik ale těch dalších INSANIÍ vlastně je, se vedly a vedou vášnivé debaty, takže teď a tady definitivně vězte: server „metal-archives.com“ uvádí kromě té naší ještě šest INSANIÍ. Dvě, obě powermetalové, se dostaly do albové fáze – jedna z Německa, druhá švédská (tzv. INSANIA STOCKHOLM, která se shodou okolností jako předkapela MARDUK v roce 007 objevila na koncertě ve Flédě, brněnské základně našich hrdinů). Další INSANIE zřejmě skončily v demofázi – thrash-deathová z Itálie, thrashová ze Španělska a dvě heavy metalové z USA.

Málo INSANIÍ? Žádný problém, na skladě je spousta kapel, které mají slovo „INSANIA“ jako součást názvu: AMABILIS INSANIA z Mexika, italské DARKEST INSANIA a INSANIA.11, běloruská INSANIA TRIVIUM, rusko-ukrajinská MONTES INSANIA, MORTIFERO INSANIA z Chile, OBSCURA INSANIA z Venezuely (nebylo potvrzeno, že by šlo o nový projekt Maria Rosse!!!) a španělská SEMINA INSANIA.

K úplnému zešílení si ještě připomeňme jakýsi elektronicko-houseový projekt INSANIA z Itálie, label INSANIA Records z Německa a dokonce egyptský film „Hub wa insania“ někdy z roku 956. No a pro milovníky naprostých extrémů dodejme, že „INSANIA“ se jmenuje i „hitovka“ od pochybného plážového seladona Petera Andre, bravíčkářské hvězdičky druhé až třetí kategorie.


KAPITOLA VIII: Kult hyeny

„Naše plavba začíná v Přístavišti. Domorodé obyvatelstvo usídlené v okolí je převážně přátelské. Živí se rybolovem a prodejem rozličných cetek turistům. Před vyplutím přináší Poly kapitánovo sdělení, že elektrická soustava lodě patrně nezvládne provoz více než jednoho kytarového aparátu. Obavy však byly záhy rozptýleny praktickou zkouškou. Je dokončena nakládka zásob pitné vody a rumu. A zatímco topiči v podpalubí hází do kotle plné lopaty tužkových baterií (naše plavidlo je poháněno asynchronním elektromotorem o výkonu 45 kW), vyplouváme!“

z lodního deníku plavby po Bystrckém trojúhelníku, anonymní dopisovatel CULTU INSANIA, 013

Být v nultých a raných desátých letech fanouškem INSANIE, to znamenalo být permanentně jako na houpačce. Kapela si sice kontinuálně udržovala svůj typický rukopis, rozpoznatelný na první takt, ale každá deska byla úplně jiná. Hlavně konzervativnější fanoušci tehdy dostávali jednu pecku za druhou – sotva se vzpamatovali z drsného OUT a oddychli si u přece jenom trochu tradičnějšího Rock'n'Freud, přišla další dělovka a tentokrát ještě razantnější – Kult hyeny.

Sídlištní hajzlíci

V době, kdy se dávaly dohromady nové skladby, musela kapela snídat pěkně vzteklou kaši. Hudba i texty sakra přitvrdily a víc než nadsázka jsou to pořádné jedovaté plivance, co při dotyku pálí a kreslí puchýře na kůži všeho toho, co má INSANIA „tak ráda“. Vzala to ještě více od podlahy než před pár lety na OUT a tentokrát to schytala hlavně naprogramovaná zábava, bezduchost rádií a časopisů nebo všudypřítomná komerce. A aby bylo všechno naprosto jasné, i svůj vizuál kapela vyladila do ortodoxního módu – na Kult hyeny není prokletým básníkem nebo vesmírným introvertem; tentokrát vztekle běhá po ulicích, rozhazuje letáky a přes šablonu sprejuje svá poselství, která míří přímo na střed.

I takhle rozdivočelá ale INSANIA působí kultivovaným dojmem – ne jako banda primitivů, co převracejí popelnice, nýbrž spíš jako partička intelektuálů, kteří se chtějí jednou pořádně uvolnit, zahodit korektnost a nechat ze sebe volně plynout všechny přetlaky co se v nich nastřádaly. A protože se jedná o inteligentní bytosti, místo nějaké bezduché fackovačky se všechno jeví spíš jako taková poťouchlá hra na „zlý frajery ze sídliště“ nebo temné postavičky z klukovských románů (vždyť to koneckonců kapela na sebe v jednom textu práskla). Mám zkrátka pocit, že se INSANIA u téhle „hry na gaunery“ náramně bavila.

Sága INSANIA: samolepka 25 let, 010 Sága INSANIA: promo foto, 010 Sága INSANIA: promo foto, 010 Sága INSANIA: promo foto, 010 Sága INSANIA: promo foto, 010

Kult hyeny

Před natáčením dala kapela dohromady názvy, které by připadaly v úvahu jako titul desky a předhodila je svým příznivcům, aby se vyjádřili, co by se jim líbilo nejvíc. Z variant „1. liga zla“, „Charisma krysy“ a „Kult hyeny“ fanoušci i sama kapela nakonec vybrali tu poslední a i pro sedmou studiovou desku INSANIE tak platí, že album se jmenuje jinak než jakákoli skladba na něm (no dobře, u OUT je to tak napůl). Naopak velká změna nastala v nahrávání – nenatáčelo se v Haciendě, nýbrž v lednu 010 ve studiu Šopa pod produkčním velením Toma Šlápoty. Realizaci předcházela důkladná předprodukce, aby pak ve studiu už všechno jelo jako na drátkách. Výsledkem všech těchhle kejklů je naprosto průrazný, masivní zvuk, motivy oholené na dřeň, místo kudrlinek jeden riff za druhým a jedovatá sdělení házená všemi směry. Variabilitu písničkám dodávají Tudyho klávesy, které jsou desku od desky zajímavější a v rámci celé kapely i důležitější – chvíli určují celou skladbu, chvíli jen tak podkreslují, že je člověk zachytí až na desátý poslech, jindy prskají jako cákance v rozpáleném oleji. Ani si už nedovedu představit, že by je INSANIA neměla.

Kult hyeny vlastně předznamenala skladba, kterou INSANIA nabídla jako ochutnávku už dlouho před natáčením desky. Jde o vlezlou melodií naládovaný Volný radikál, ke kterému kapela a nám už známý Mitchi vytvořili další videoklip. V záběrech se v odkazu na název skladby míhají různé revolučně-odbojné postavičky, mezi nimiž najdeme i herce Cyrila Drozdu, kterého stoprocentně znáte jako kultovního pana vrchního z ještě kultovnějšího „Dědictví“. A ještě dříve, v roce 008, INSANIA zpracovala cover britské Chumbawamby „T1ME 30M3“. Obě písničky se objevily i na albu, i když druhá zmiňovaná jenom na vinylové verzi.

Stejně jako „Volný radikál“, i další skladby na „Kultu hyeny“ jsou podobně rezistentní a rebelské – ať je to úvodní nadupaná „Peklo jsou ti druzí“, moje oblíbená „Estetika bizarnosti“, na kýčovité „hodnoty“ plivající „Čas nízkých pudů“ nebo třeba hitovka „Je to zlý“, kterou si vypůjčilo i pár spolků jako podkres pro různé protestní akce. Skoro celou dobu se jede ve středním nebo v lehce zrychleném tempu, kdy nejlíp vyzní hutný natlakovaný sound, podobně dobře ale dopadla i rychlovka „Potkan v hlavě“, kterou otextoval Samir Hauser z kultovní VANESSY. Dvakrát se na albu objevuje darebák Joe („Charisma krysy“ a „Joe se rozhod poslat bombu“) a třikrát INSANIA podráždila různé dějepravce a knihomoly („Syčáci z foglarovek“, „Lajka se vrátila“, „Písnička psaná na oprátce“). No prostě pelmel jako vždycky!

Na konec jsme si ještě nechali památnou skladbičku Pověsíme celebrity , ke které vzniklo další, tentokrát animované video. V tom si kapela a zvlášť autor klipu Světlonoš dělají tak nehoráznou srandu z různých televizních hvězdiček a celebrit, že se ze skladby stala vlastně až kultovní záležitost. A možná vrchol celé desky!

Šílenství se šíří dál

Kult hyeny se zřejmě pořádně trefil lidem do vkusu, protože s ním INSANIA zažívá velký úspěch a stejně jako u „Freuda“ se ke kapele přidává spousta nových lidí, zejména mladších ročníků. Chodí i víc lidí na koncerty, a ač se to prý naplno projevilo až po dalším albu Zapal dům poraž strom..., INSANIA je na konci desetiletí jednou z nejoblíbenějších domácích undergroundových kapel. Dokonce byla v rámci ankety Břitva spolu s PRAŽSKÝM VÝBĚREM a MASTER'S HAMMER zařazena do „Galerie legend“, což ovšem kapele samé přišlo dost absurdní.

Aby hladina bláznivin neklesala, zúčastnila se INSANIA šíleného projektu časopisu TAMTO, jehož smyslem bylo vytvoření „coververzí“ neméně šílené „skladby“ Johna Cage „4:33“. Jde vlastně o několik minut ticha, v tomto případě „Pí remix“ (tedy 3 minuty 14 sekund), kdy měl každý zúčastněný tuto dobu nějak pojmout. INSANIA ve svém čase na jakousi garáž přes šablony sprejuje motivy z „Kultu hyeny“ a tváří se u toho strašně důležitě a rebelsky. Dalším prapodivným / zajímavým / neuchopitelným projektem, kterého se INSANIA zúčastnila, bylo vytvoření jednoho z 25 remixů k albu „Songs About Love And Machines“ od elektronických DIE ALTEN MASCHINEN.

Mrtvoly vylézají z hrobů

Každá dobrá sága, romance a telenovela musí mít nějaký dramatický návrat ze záhrobí. Proto se INSANIA v roce 012 při příležitosti čtvrtstoletí existence rozhodla oživit staré časy a na pódium pozvat dávno ztracené figury. Stalo se 6. října toho roku ve Flédě a z hrobů skutečně vylezli kostlivci, kteří se v INSANII postupně objevovali, včetně Vrby a Malceva, kteří s Polym na původní nástroje zahráli několik kanálních songů z dema Possessed by INSANIA. Záznam z téhle seance najdete na Youtube a zjeví se vám opravdu všechny zombie, Maria Rosse dokonce s tahací harmonikou. Jen Bobby z Dallasu nedorazil...

Archeologickým koncertem ale zajímavosti kolem INSANIE nekončí. Naopak – 21. června 013 byla kapela jedním z účastníků dobrodružné výpravy parníkem do oblasti tzv. Bystrckého trojúhelníku. Koncert na lodi skončil šťastně, aby ne, když kromě INSANIE výpravu jistili punkoví ZEMĚŽLUČ a odborníci pro případ ztroskotání IDIOT CRUSOE. Záznam z lodního deníku sepsal nejmenovaný dopisovatel CULTU INSANIA.


KAPITOLA IX: Zapal dům poraž strom...

Zase nová INSANIA

Na začátku roku 013 měla INSANIA hotové nové písničky, základ pro další desku. Protože byla spokojená s přípravou a výsledkem předchozího alba Kult hyeny, udělala to i tentokrát podobně a až někdy do srpna se mordovala s předprodukcí, což se ale ve výsledku sakra vyplatilo. Deska se stejně jako ta předchozí nahrávala ve studiu Šopa a produkoval ji Tom Šlápota. Venku se objevila v listopadu 013.

Že bude nové album jiné než to předchozí, to se asi očekávalo. Změna, nebo lépe řečeno vývoj byl ale daleko rozsáhlejší, než by si kdo uměl představit. Kapela se tentokrát ještě více odstřihla od svých starých postupů a taky si mimořádně důkladně pohrála s aranžemi, takže nová deska Zapal dům poraž strom... přinesla nebývale vzdušnou, skoro až nadžánrovou muziku, pochopitelně vycházející z crossoveru, metalu a hardcoru. Ještě víc tady úřadují klávesové zvuky, kytara netvoří žádné hradby, ale spíš podporuje klapky a rytmiku na přesně vytipovaných místech, a hlavně to vše vytváří prostor pro zcela dominantní nástroj – hlas. Jestliže skladby na Kult hyeny byly vystavěny vždy tak na třech-čtyřech motivech a pak to celé jelo úderně jasným směrem dopředu, na Zapal dům poraž strom... je v každé skladbě k nalezení přehršle nápadů a aranží v různých rytmech a rychlostech, to všechno s naprosto krystalickým zvukem. INSANIA zkrátka ukázala novou tvář, až bych skoro řekl, že kapela vstoupila do úplně nové fáze.

Sága INSANIA: samolepka, 013 Sága INSANIA: promo foto Zapal dům poraž strom..., 013 Sága INSANIA: promo foto Zapal dům poraž strom..., 013

… zploď hovado!

Jednoznačným lídrem celé desky je úvodovka „Božská komedie“, ke které vznikl i videoklip. Kapela je v něm navlečena do bílých košil a kravat a celé to dává vzpomenout na otce crossoveru FAITH NO MORE. A vlastně i samotná skladba odkazuje na tyhle velké oblíbence INSANIE – rapově odsekávaný zpěv si hraje se slovíčky, je vedený basou s bubny a kytara podtrhává jen určité rytmy, aby to pak celé vybuchlo v refrén první třídy! Trochu v podobném duchu se nese dvojka „Ať shoří v pekle všechny kapely světa!“, která byla o nějakou dobu později taky oklipována, navíc animovaně a hodně zábavně. I třetí song „Nejsvětější trojice“ byl nafilmován – i když ne přímo on, nýbrž jeho elektronický remix od Tudyho. Původní písnička na albu ovšem je parádní pistolnickou jízdou, kde muzikanti s kytarama proklatě nízko střílejí od boku naprosto frajerské rytmy a melodie.

Po těchhle třech úvodovkách kvalita rozhodně neklesá. Kapela třeba po dlouhých letech znovu využívá dětský zpěv – konkrétně hlas Lidušky Karáskové ve skladbě „Píšu ti švabachem“, která jediná dává trochu zavzpomínat na staré časy. Naproti tomu „Bioprodukt podsvětí“, jehož první verzi INSANIA zveřejnila už nějakou dobu před deskou, je typickou rychlovkou se zpěvným a úderným refrénem bez nějakých zbytečných kudrlinek. Druhá půlka alba je na první pohled méně nápadná, ovšem přesně taková, jak už jsme si řekli – plná výborných skladeb s fůrou aranžerských nápadů a parádiček, ať už jde o rouhadlo „Až se to tu otočí“, cynický ping-pong „Základy zla“, nakažlivými melodiemi prolezlé „Polevil jsem v modlitbách“ a „Ďábel pode mnou“ nebo skladbu „Démoni jsou mezi námi“ s notoricky známou melodií v refrénu. Na desce najdeme taky pět remixů, které jsou na cédéčko přihozeny jako datová stopa, a jednu skrytou technickou srandičku, která do vašeho chytrého telefonu nasáčkuje čtyři hodně ošklivé obličeje. Hádejte, čí jsou :)

Kontroverzní kapela?

Ještě nám ale z desky zbývají dvě písničky, které mezi lidmi vyvolaly pořádný rozruch – melodická hitovka „Sfoukni za mě svíci“ a vyřvávací protestsong „Neprojdou!“. Obě jsou vystavěny tak, že by se vešly i do, řekněme, mainstreamového rockového proudu, a ne úplně málo lidí je proto těžko vydýchávalo. Některé hlasy kapelu rázem nemilosrdně poslaly do „říše Kabátů“, jiné si ťukaly na čelo a ptaly se, proč by kvůli dvěma písničkám měla INSANIA být rázem zatracena. Pěnu u huby u některých fanoušků vyvolalo i vyhlašování žánrových cen Anděl. „Zapal dům poraž strom...“ byl nominován na ceny za nejlepší desku v kategoriích „Hard and heavy“ a „Punk and hardcore“, aby nakonec kapela obdržela obě, což pro některé ortodoxní bylo prostě moc. Větší části posluchačstva tohle všechno ale asi nedělalo problém, protože po turné k „Zapal dům poraž strom...“ kapela hlásila velkou spokojenost a prý nejplnější kluby za celou existenci INSANIE. Na koncertech se Poly transformoval do jakési parodie na polního kuráta v uniformě a s kolárkem u krku... že by CULT INSANIA konečně odhalil svého velekněze?

Vzduch se chvěje dál

Doba mezi Zapal dům poraž strom... a další deskou tradičně přinesla různé drobné blbůstky a momentky – vznikl třeba ulítlý remix skladby „Sfoukni za mě svíci“ od Medáka z kapely PRVNÍ HOŘE nebo nemilosrdná verze „Božské komedie“ od DEPRESSIVE DISORDER. Někdy v té době se navíc začaly množit nevysvětlitelné úkazy, v nichž se vždycky nějak objevila INSANIA – jednou zvěčněná na lokomotivě, podruhé na závodním autě, potřetí insaniovský recyklovaný pentagram přistál na směrovce ke kostelu Nejsvětější Trojice. A dokonce se objevil „zparchantělý“ a zvětšený obal asfaltu „Vertigo“... neuvěříte kde! V jednom záběru nekultovního filmu „Kameňák 4“ a v televizních „Případech 1. oddělení“. Kdo je tam umístil? Nikdo netuší, ale Joe by k tomu možná měl co říct... Na konci roku 015 se začalo pomalu schylovat k další desce, a podle dobrého zvyku INSANIA předvedla své momentální duševní rozpoložení v jednom novém songu. Tentokrát ale plně profesionálně nahraném a v dalším roce i oklipovaném. „Nebe a Nietzsche“ je prvotřídní energická šleha přesně v duchu předchozí desky a v klipu se Black Drum, Klíma, Poly a Tudy producírují v ranařských bílých oblecích a se zlatými artefakty v rukou. Fetišisté zařičeli nadšením, Nietzsche se samolibě usmál a upozaděný Freud vztekle zaskřípal zubama. Samozřejmě basem.

A potom bylo TEĎ...

Nebe ani Nietzsche nelhali. V roce 017 INSANIA nejenže neúspěšně zatajila třicáté výročí existence, ale taky vypustila novou řadovku Na počátku byl spam. Opravdu navazuje na poslední desku, je trochu temnější, ale stejně barevná a různorodá a opět nabízí materiál, který nutno vstřebávat postupně a s naimpregnovanými nervy. Zatím je příliš brzo od jejího zjevení a evangelisté prozatím podali jen první svědectví. Zůstává tudíž nevyřešeno mnoho záhad, například, kdo je ten vousatý stařík na obalu... Praotec Spam? Recyklovaný Gandalf, který jediný spolu s kamarády Hobity přečte miniaturní písmenka v bookletu alba? Nebo onen Stvořitel, který má tvůrčí krizi? Těch otázek je mnohem víc a výsledky přinese až výzkumná práce hluboko v útrobách CULTU INSANIA.

Zeměkrychle se ale převrací dál. Teď v létě 017 jsme sice na konci, ale za takových dvacet - třicet let se můžeme nad INSANIÍ znovu sejít. Jestli si v té době ještě budeme pamatovat, že jsme nějakou takovou kapelu poslouchali a co to vlastně byl ten metal a hard core, můžeme si zavzpomínat třeba na desátou až šestnáctou desku INSANIE. No a jestli si z toho už nebudeme pamatovat nic? Pak to bude všechno jedno, jen syčák Joe se bezpochyby jízlivě zachechtá. Tak uvidíme...


Jednotlivé části Ságy INSANIA napsal DarthArt pro www.CrazyDiamond.cz.
Skeny archivních materiálů poskytl J.S.L.

Copirate © Insania official Cyber-Space Home Page 018 INSANIA
TOPlist