U.R.Dead
Když už nemáš touhu běžet krajinou a řvát
Když začínáš tušit stín, když začínáš se bát
Když tvý nohy nechtěj hledat cestu přes močál
Když i kopce, stromy k tobě náhle promluví
Když už máš cizí tvář
Když tvý sny odešly spát
Když je stín nad tebou
Když tvůj řev umírá... U.R.DEAD
Když tě řeka večer k sobě volat začíná
Když se ve vzpomínkách začneš vracet do dětství
Když tvý oči vidí, jak kolem čas utíká
Když se noci dlouží a tvý dny se zkracují
Když už máš cizí tvář
Když tvý sny odešly spát
Když je stín nad tebou
Když tvůj řev umírá... U.R.DEAD
Když svůj pohled upíráš jen na zem, do listí
Když už nezávidíš ptákům odlétajícím
Když je doba zlá a ty se schovat zalejzáš
Když už Minas Morgul po tvý duši nedychtí
Když už máš cizí tvář
Když tvý sny odešly spát
Když je stín nad tebou
Když tvůj řev umírá... U.R.DEAD
Mýtus Insania, Kniha II, Žalm VII, verš 153-176
Závrať
Plameny spalují, blíží se k mým očím
Stojím na okraji kráteru a křičím
Moje oči kapou do lávy, co říká život, je lež
Koukám dolů na žhavé proudy
Když se mi hlava náhle zatočí
A necítím tělo a necítím vědomí...
Odletět pryč a zapomenout všechny lži
Chci letět s tebou, dovol mi zavřít oči
Chci být, chci zdrhnout, chci letět s tebou
Z tohoto světa odletět a odumřít jinam
Jako stín chromý stoupám do svahu
Krvácím, teču a brodím se kamením
Moje oči kapou do lávy, co říká život, je lež
Koukám dolů na žhavé proudy
Když se mi hlava náhle zatočí
A necítím tělo a necítím vědomí...
Odletět pryč a zapomenout všechny lži
Chci letět s tebou, dovol mi zavřít oči
Chci být, chci zdrhnout, chci letět s tebou
Z tohoto světa odletět a odumřít jinam
V mém vědomí, v mém jádru, v mém hlasu, v mém řevu
Něco se motá a udušený oheň chrlí kouř
Má duše hoří v ohni a já se ztrácím jako sníh
V mé krvi, v mém egu, všude cítím závrať
Něco se motá a udušený oheň chrlí kouř
Má duše hoří v ohni a já se ztrácím jako sníh
V mé ruce sníh hoří
Prolomím se skrz led a vzdoruji záři
Moje oči kapou do lávy, co říká život, je lež
Koukám dolů na žhavé proudy
Když se mi hlava náhle zatočí
A necítím tělo a necítím vědomí
M.I., K. II, ž. III, verš 39-70
Zimní varování
Oblohu mi černá křídla vraní zakrývají
Propadám se zlou krajinou k běsným vidinám
Ty se s fantastickou realitou prolínají
Takhle u nás v našem kraji zima začíná
Stromy svoje suché hnáty k obloze vzpínají
Zem pod jejich mrtvým listím dýchat přestává
Často nyní z dálky slýchám zimní varování
Takhle u nás v našem kraji zima začíná
M.I., K. II, ž. I, verš 1-8
Pořádně nahlas
Chceme jen zahrát pořádně nahlas pod stoletými stromy
Chceme jen zahrát pořádně nahlas mezi svahy hor
Chceme jen zahrát pořádně nahlas v samém srdci přírody
Chceme jen zahrát pořádně nahlas
A ptáci přestanou zpívat a naše slova poletí ke hvězdám.
Chceme jen zazpívat hvězdám na otevřeném moři
Chceme jen zazpívat hvězdám a probudit je ze spánku
Chceme jen zazpívat hvězdám pod širou oblohou
Chceme jen zazpívat hvězdám a hvězdy nás vezmou s sebou
Do jiného světa a jiného času.
Chceme se jen toulat nocí a mluvit s mrtvými
Chceme se jen toulat nocí a poslouchat, co vyprávějí
Chceme se jen toulat nocí a hledat světýlko ve tmě
Chceme se jen toulat nocí a šíleným lesem,
Přes studánky a kořeny, utečeme daleko.
Chceme jen zařvat naše jména a vysekat je do kamene
Chceme jen zařvat naše jména, než o samotě odejdeme
Chceme jen zařvat naše jména z téhle směšné hromádky hlíny
Chceme jen zařvat naše jména a chceme, aby nás bylo slyšet,
Dokud naše duše neodletí k další hvězdě.
M. I., K. II, ž. IX, verš 195-210
Pod zemí
Svazek květin vadne, když padá do hrobu
Ztrácí světlo, ztrácí váhu, když jde vstříc osudu
Uvnitř ležím já, vnímám jen napůl
Ztrácím světlo, ztrácím váhu a jsem nekonečně volný
Něco se děje nade mnou i pode mnou
Moje fantazie teď pod zemí pracuje naplno
Země chrání mé tělo jako černý sníh
Moje myšlenky nedávají smysl a orgány září
Uvnitř ležím já a vnímám jen napůl
Ztrácím světlo, ztrácím váhu a jsem nekonečně volný
S rozzuřenou tváří Bůh leží vedle mne
Jako každý den ho slyším obracet se v hrobě
Něco se děje nade mnou i pode mnou
Moje fantazie teď pod zemí pracuje naplno
Země chrání mé tělo jako černý sníh
Moje myšlenky nedávají smysl a orgány září
Znamení nové tmy tě nechává daleko od cíle
Tam, kde tě vidím běžet opuštěnou krajinou
A pomalu se snáší noc
Hluboko řvou studené vodní proudy
Pod zemí, na které umíráš
Tam, kde tě vidím ležet a čekat
V opuštěné krajině... sbohem.
Svazek květin vadne, když padá do hrobu
Ztrácí světlo, ztrácí váhu, když jde vstříc osudu
Moje starší sestra jde spálit mé šaty a věci
Oheň plane proti Měsíci
Cítím, že se blíží můj čas
Něco se děje nade mnou i pode mnou
Moje fantazie teď pod zemí pracuje naplno
Země chrání mé tělo jako černý sníh
Moje myšlenky nedávají smysl a orgány září.
M. I., K. II, ž. V, verš 92-122
Proklínadlo
Hele, proklejte nás s láskou!
Můžete na nás řvát
Můžete s náma nesouhlasit
Můžete nás pomlouvat
Můžete na mě plivat
Můžete nenávidět naši hudbu
Můžete proklínat můj hlas
Ale chtěli bychom vás poprosit,
abyste nás prokleli s láskou!
M.I., K. III, ž. V, 111-119
Snigger
Budeme se smát věcem, který jsme se kdysi báli počítat
smát věcem, který jsme měli strach počítat
smát... věcem.
Budeme počítat dny, kdy jsme byli příliš na dně, než abychom se smáli
vyhrabávat bolesti, příliš silný na to, abychom se jim tenkrát smáli
počítat... bolesti.
Jako malej kluk jsem se těšíval na dny,
Kdy jsem ležel doma nemocnej a pil horkej čaj s citrónem,
V posteli četl jednu dobrodružnou knížku za druhou
Potom jsem často vyčerpanej horečkou usnul
A můj nemocnej mozek pro mě vytvářel různý
fantastický příběhy, kterýma jsem procházel jako hrdina
Cestoval jsem pět neděl v balónu...
...letěl pět neděl v balónu...
A koš se houpe jako loď, já hledám ve starých mapách
ve výšce 1666 stop
A mezi skřípajícími provazy mi Baron Prášil vypráví
každou noc další z příběhů o Měsíci
A když se příští ráno probouzím, horečka je pryč
A vyléčená mysl začíná počítat můj čas...
M.I., K. III, ž. IV, 91-110
Potom říkáme: zemři
Pokud říkáš, že se bojíš prohry a výprasku
Pokud říkáš, že proto vždy radši poslechneš většinu
Potom my říkáme: dobře, ale na tomhle hřišti pro tebe není místo
Potom my říkáme: tuhle hru si s náma hrát nezasloužíš
Pokud se bojíš, pokud říkáš, že se bojíš, potom my říkáme: zemři
Pokud máš strach, že se ti budou smát blbci
Pokud říkáš, že radši ještě počkáš
Potom my říkáme: na co si asi k čertu myslíš, že čekáš?
Potom my říkáme: vstávej, hlupáku, protože čekáš na svou smrt
Pokud se bojíš, pokud říkáš, že se bojíš, potom my říkáme: zemři
Pokud bys’ rád poslechl hvězdy, ale bojíš se neúspěchu
Pokud říkáš, že miluješ život a nechceš ho ztratit
Potom my říkáme: nemusíš mít strach, ubožáku,
Protože ten tvůj život, na kterým tak hrdě lpíš, stojí za hovno
Pokud se bojíš, pokud říkáš, že se bojíš, potom my říkáme: zemři
Černá magie je fajn
Bylo to tu noc potom, co počítač mi řekl:
"Jdi do prdele, věz, my dva jsme spolu skončili,"
A moje trpělivost přestala být nekonečnou,
Přesto nekonečno přivedlo mě k magii
Joe byl starší a seděl za virtu-rituální vraždu,
Přesto v černé kybermagii byl o pár semestrů výš.
Tehdy Joe povídá: "Kometa je v nadhlavníku,
Dnes v noci budem’ oba světlu o aeon blíž."
Prognostikon na monitoru zářil jako měsíc
Joe mě ved’ a já dal příkaz: "Aktivuj tmu."
Ta "tma" byl esencí Zla a Zlo negací lásky
A já a Joe jsme propadli kyberokultismu
A vantina ninavantifitio a stresuescu frequentione
A vantina ninavantiossimo a computrescu distantione
A tinniedinnieabynnieazinniearynnie monitorum ecu brescu
Na svůj hrob nápis dám: Černá magie je fajn!
Přešel mi mráz po zádech, když Joe ta slova zpíval
Z té formule šla síla, kterou jsem nečekal
A Joe při svíci počítal apokalyptická čísla
A já chtěl "Stezkou levé ruky" pokračovat dál
A nekonečno nám bylo jak nekonečný "výlet"
A Zlo nebylo Zlem, ale jen dětskou hrou
A hvězdy si s náma hrály, místo aby se nás bály
A kyberokultismus nám byl očistou
A vantina... Na svůj hrob nápis dám: Černá magie je fajn!
A nekonečno nám bylo jak nekonečný "výlet"
A Zlo náhle nebylo Zlem...
A hvězdy si s náma hrály, místo aby se nás bály
A kyberokultismus nám byl očistcem
A vantina... Na svůj hrob nápis dám: Černá magie je fajn!
Být na moři
Jedné modré noci, než jsem se probudil,
jsme z útesu pozorovali moře,
znenadání přišla bouře
a my běželi dolů přivítat vlny
Jedné modré noci jsme uviděli světlo
daleko na zuřící vodě,
volalo nás hlasem racka
a ta výzva byla příliš silná
A navzdory přívalům deště
navzdory sílící vichřici
jsme cítili jediné přání...
...být na moři.
Jedné modré noci, když moře zešílelo,
jsme odpoutali člun od mola,
řev vody zněl spíš jako nářek
a proto jsme se nebáli
Jedné modré noci jsme se na břehu
rozloučili s vyhaslým majákem,
mysleli na nová dobrodružství
a vypluli do dálky za světlem
A navzdory přívalům deště
navzdory sílící vichřici
jsme cítili jediné přání...
...být na moři.
A najednou svítilo sluníčko na bleděmodré obloze,
nad hlavami nám zpívali ptáci
a když jsme se rozhlédli kolem, viděli jsme
hladinu plnou pestrobarevných výletních loděk
V nich se náramně bavili lidé volných mravů,
mávali rozpustile na nás,
vlnky si pohrávaly se slunečními paprsky
a šplouchaly o stěny člunu
Ryby, které vykukovaly z vody,
na nás ocasem cákaly moře,
s ostatními zpívaly sprosté námořnické popěvky
a pomalu se blížil čas odpolední svačiny
Oxfordský slovník "Advanced Learner's" uvádí,
že "idyla" je a) próza či poezie popisující
šťastný, pokojný výjev
b) prostý, příjemný jev či událost
Jedné modré noci jsem měl sen...
M.I., K. III, ž. III, 39-90
Modlete se na mé straně
Modlete se, když vzpomínáte na zimní sny zničené sluncem
Modlete se, když tušíte orgasmus letních bouří
Modlete se na mé straně! Buďte na mé straně!
A vypusťte svatojánské mušky - astronauty letních nocí!
A pokud budete tiše, uslyšíte, jak se já modlím k vám
A pokud zavřete oči, uvidíte, co jste předtím neviděli
A pokud mi řeknete svou pravdu, dozvíte se pravdu skutečnou
Potom vás jedné svatojánské noci požádám, abych mohl zemřít.
Modlete se, abyste byli zrozeni opět ve stejném místě a čase
Modlete se, když u černé svíčky čtete mou poslední vůli
Modlete se na mé straně! Buďte na mé straně!
A vypusťte svatojánské mušky - astronauty letních nocí!
Věř nám
Věř nám, hvězdy často ve snu lžou
Věř nám, hvězdy často ve snu lžou
Hlídám v noci oheň na skále
Hlídám strážní oheň na skále
Věř nám, jižní touhy klamou směr
Věř nám, jižní touhy klamou směr
Slyším za tvým stínem zvony znít
Slyším za tvým stínem zvony znít
Věř, náš maják září mimo Kruh
Věř, náš maják září mimo Kruh
Slyším, co tvý uši neslyší
Vidím, co tvý oči nevidí
Věř nám, žijeme v astrálním snu
Věř nám, žijeme v astrálním snu
Cítím tvou duši být Součástí
Cítím tvou duši být Součástí
M.I., K. III, ž. I, verš 1-16
Neslibuj déšť
Jsme hrstka vyprahlých bloudících duší
A potloukáme se Pouští beznaděje
Neslibuj déšť, prosím, neslibuj déšť
Pokud není naděje, zapřísaháme tě, neslibuj déšť.
Putujeme obrovskou opuštěnou zemí
Občas upřeme svoje oči plný písku k obloze
Neslibuj déšť, prosím, neslibuj déšť
Pokud není naděje, zapřísaháme tě, neslibuj déšť.
Bože, tvé falešné sliby nám působí bolest
Pokud není naděje, neslibuj déšť
Neslibuj déšť, prosímtě, neslibuj déšť
Pokud není naděje, zapřísaháme tě, neslibuj déšť.
M.I., K. III, ž. VI, 120-131
Tentokrát
Tentokrát budeme veselejší
Šťastnější než jsme byli
Tentokrát neposlechneme zimní varování
A nebudeme vás děsit
Tentokrát se nechceme rozčilovat
Tentokrát se nebudeme mračit
Tentokrát se vynasnažíme
nemyslet na věci, co nás deprimují
Tentokrát uslyšíte naši hudbu řvát,
že je lepší nevnímat zamračený nebe
Tentokrát zradíme Gandalfa
A Slzy v prorokově snu
Tentokrát se podíváme
na západ slunce bez melancholie
Tentokrát budeme jednodušší
Abychom vás zbytečně moc netrápili
A kromě několika menších žalmů
budete mít tentokrát dobrou náladu
Tentokrát uslyšíte naši hudbu řvát,
že je lepší nevnímat zamračený nebe
M.I., K. III, ž. II, 17-38
Blíž smrti
Modré kouzlo
Hvězdné světlo bdí nad tvou cestou,
Cestou přes kořeny, které zvoní hranu
Noční vzduch letního slunovratu se ti opírá do obličeje
A stromy jsou zahaleny modrým tichým kouzlem
Noční krajinou běžím do dálky
Vím, že hvězdy jsou očima noci
Noční krajinou letím do dálky
Noc tě pozoruje svýma stříbrnýma očima
Hvězdné světlo bdí nad tvou cestou
Předvádí ti třpytivá kouzelná znamení
Noc je možná nejlepší milenka, jakou znám
Vždy má pro tebe plno mystických lží
Noční krajinou běžím do dálky ...
Hvězdné světlo bdí nad tvou cestou,
Cestou přes kořeny, které zvoní hranu
Noční vzduch letního slunovratu se ti opírá do obličeje
A stromy jsou zahaleny modrým tichým kouzlem, modrým tichým kouzlem,...